S tvojí dcerou ne
Osoby a obsazení:
Sandra Koukolíková: Alena BRANČÍKOVÁ
Alice Koukolíková: Dagmar NAVRÁTILOVÁ
Rudla Koukolík: Radek BAŠTINEC
Libuše Šimandlová: Lucieš VOJVODÍKOVÁ
Luboš Šimandl: Lukáš VESELÝ
Česťa - bytař: Petr LÁNÍK
Robin - přítel Sandry: Lukáš ČECH
Slovo režiséra aneb alibi:
Laťka je vysoko.
Když jsme před rokem inscenovali hru 1+1=3, netušil jsem ještě, že budu znovu požádán o spolupráci.
Přijal jsem.
Co však - po tak skvěle napsané /a nebuďme skromní/ i odehrané a režijně dobře zvládnuté inscenaci - vybrat jako další titul?
Těžká volba.
Probíral jsem se řadou scénářů i vzpomínkami na to, co jsem kdysi četl, či viděl na jevišti.
Kupodivu rozhodnutí padlo velmi brzy.
Hra "S tvojí dcerou ne" mi přišla žánrově velmi blízká tomu, co jsme dělali s ochotnickým souborem minulou sezónu. Stejně ztřeštěně zamotané osudy, podobný humor /a taky stejně jednoduchá scéna - děj odehrávající se ve dvou různých bytech/.
K tomu přihlédnutí, že autor je rodák z Kroměříže a je člověkem, kterého si pro jeho práci nesmírně vážím.
Určitým problémem se ovšem stalo, že na rozdíl od předešlé hry, která poskytovala velmi široké spektrum improvizace, zde jsem trval na důsledném dodržování napsaného textu. Měl jsem pocit, že humor je zakořeněn právě v něm /více než v samotných situacích/.
A tak pokud jsem na herce někdy křičel nebo předčasně odcházel ze zkoušky kvůli tomu, že přehodili ve větě nějaké to slovíčko, ať mi to prosím nemají za zlé.
Omlouvám se.
Co se týče hry po stránce režijní, přiznávám zde, že jsem samozřejmě skoro vše vykradl z her jiných a nemám tedy bůhvíjakou zásluhu na tom, pokud se podařila. :-)
Uznání a slova chvály však přijmu rád.
Ve hře je pak také použito množství hudby. Do programu by se nám seznam skladeb zřejmě nevešel, a tak nechám na vás, na divácích, zda jednotlivé hudební "kusy" poznáte. Snad se budou líbit. Splnil jsem si sen, když jsem použil právě tyto. Snad se na nás za jejich použití žádný autor nebude zlobit.
Co říct na závěr?
Dobře se bavte.
Petr Čagánek
Komentáře
Přehled komentářů
Opravdu jsem v divadle nebyl nejmíň třicet let, a myslel jsem si že už ani na žádné představení nepůjdu. Není to moje parketa a nějak jsem pořád neměl čas. Až nyní shodou okolností, ale hlavně proto, že jsem chtěl vidět vlastní dceru na jevišti, tak jsem se rozhodl, že divadlo navštívím. Teď se přiznám, že jsem udělal dobře, protože jsem si obohatil život nádherným zážitkem. S chuti jsem se mnohokrát zasmál nefalšovanému humoru v podání všech ochotnických herců, kteří hru Antonína Procházku - "S tvojí dcerou ne", pod vedením báječného režiséra Petra Čagánka nacvičili. Smékám před odvahou a uměním všech protagonistů, kteří svými výkony na jevišti kroměřížské sokolovny nadchly zaplněný sál. Obrovský aplaus si určitě zasloužili. Všem za ten zážitek děkuji. Příště půjdu do divadla zase.
V divadle po třiceti letech
(František Vyhlídal, 1. 4. 2008 22:48)